Velké společnosti čeká zavádění nových pravidel udržitelnosti

Evropská komise představila nový návrh směrnice. Velkým společnostem chce zavést povinnost důkladně dbát na ochranu životního prostředí a dodržování lidských práv ve všech výrobních procesech. Nepřímo se nová pravidla dotknou i menších dodavatelů. Na co se připravit, pokud dojde ke schválení směrnice?

3.5.2022

Povinnost náležité péče v oblasti udržitelnosti – co to znamená?

Ve zkratce řečeno – velké společnosti se budou muset podívat na celý řetězec procesů, které vedou k dodání jejich finálního produktu zákazníkovi – od těžby surovin přes výrobu jednotlivých součástek až po výrobu finálního produktu. V rámci tohoto procesu pak budou zkoumat, jestli v jeho průběhu nedochází k porušování lidských práv anebo k nepříznivým dopadům na životní prostředí. Budou muset identifikovat, jestli například při získávání materiálu nebo při těžbě surovin není využívána dětská práce nebo nedochází k vypouštění emisí nad míru povolenou zákonem.

Pojďme si to ukázat na příkladu:

Výrobce notebooků bude muset dávat pozor na ochranu životního prostředí a dodržování lidských práv ve své továrně. Tedy na to, aby měli zaměstnanci dostatečný čas na oddych, pracovali v bezpečných podmínkách a nedocházelo k jejich diskriminaci. Identifikovat rizika a smluvně si sjednat dodržování pravidel bude muset dokonce i u svých přímých dodavatelů procesorů, grafických a zvukových karet, včetně samotné výroby a transportu těchto součástek nepřímými dodavateli. Jinak ponese odpovědnost za nepostupování s náležitou péčí.

Zároveň je důležité zdůraznit, že směrnice míří na celý „hodnotový řetězec“, a ne jenom ten „dodavatelský“. Hodnotový řetězec je širší a zahrnuje veškeré procesy, které produktu přidávají na hodnotě vč. designu, vybírání materiálu, vytváření rozpočtu či propagace. Až se bude společnost rozhodovat, z jakého materiálu notebook vyrobí, bude muset zvažovat dopady na životní prostředí a lidská práva. Ať už co se týče výběru potenciálních dodavatelů, tak i vlastností a postupu výroby materiálu. Neznamená to ale nutně povinnost výběru toho nejudržitelnějšího materiálu a nejšetrnějšího dodavatele.

Jaké konkrétní povinnosti směrnice přinese?

Prvním krokem bude identifikace možných dopadů na životní prostředí a lidská práva. Výrobce notebooků bude zkoumat proces výroby a hledat v něm rizika. O možných i skutečných rizicích bude muset mít přehled. Pro doložení splnění této povinnosti zřejmě bude muset mít společnost připravený přehled, který může v případě kontroly úřadu ukázat. Pro identifikaci rizik jsou už teď dostupné různé softwary. Ty by měly plnění povinnosti zjednodušit.

Směrnice ukládá celou řadu dalších povinností. Třeba povinnost zavést náležitou péči v oblasti ochrany životního prostředí a lidských práv do firemní politiky. To znamená, že společnosti budou muset přijmout vnitřní kodex o udržitelnosti a řídit se jím.

Nepříznivým dopadům na životní prostředí a lidská práva budou muset společnosti předcházet nebo je alespoň zmírnit. To můžou učinit například i tak, že zboží označí QR kódem, který zákazníka odkáže na výrobní proces. Zákazník pak bude vědět, odkud jeho notebook pochází a jak vznikl.

Pokud někde ve výrobním procesu společnost narazí na nežádoucí dopady na životní prostředí či lidská práva, bude třeba podstoupit kroky k jejich odstranění nebo alespoň minimalizaci.

Do této povinnosti spadá i to, že společnost osoby nebo postižené komunity odškodní, pokud není možné dopady zcela odstranit. Dalším způsobem je, že si ve smlouvách s dodavateli zajistí, aby pravidla udržitelnosti dodržovali také oni. Tady zbystřete, pokud jste naopak menší nebo střední společnost, která dodává větším společnostem např. jednotlivé díly, součástky či materiál. Směrnice se vás nepřímo dotkne. Sice vás ze strany státu žádný postih čekat nebude, ale velké společnosti po vás ve smlouvách zřejmě budou požadovat dodržování souladu s jejich pravidly udržitelnosti pod hrozbou sankce. To pro vás může znamenat další náklady. Komise počítá s tím, že EU přijme další opatření, která menším a středním podnikům v tomto ohledu pomůžou.

Ale zpátky k povinnostem velkých společností. Ty budou muset minimálně jednou za rok vyhodnocovat efektivitu zavedených opatření a komunikovat přijatá opatření ve výroční zprávě. Krom toho Komise počítá s tím, že společnosti zavedou systém pro podávání stížností a jejich řešení, např. skrze externí online platformy, na které budou odkazovat webové stránky společnosti. Jednotlivci i organizace se tak budou moci zapojit do kontroly dodržování stanovených pravidel. Vhodné bude také proškolit zaměstnance, a to především ty na manažerských pozicích.

Dodržování náležité péče bude hlídat úřad, který si určí každý členský stát EU sám. Ten pak bude moci ve společnosti provádět šetření, vést proti ní řízení a uložit jí pokutu. Krom toho ale směrnice zavede i občanskoprávní odpovědnost. Pokud např. zaměstnanec továrny na grafické karty prokáže, že mu vznikla škoda tím, že výrobce notebooků nedodržoval povinnosti náležité péče, může ji vymáhat.

Statutáři jako supervizoři?

Pravidla udržitelnosti nebudou muset dodržovat jen společnosti. Pokud jste statutárem velké společnosti, požadavky vztahující se k náležité péči se budou týkat i vás.

Co to znamená? Až budete jednat v nejlepším zájmu společnosti, budete muset vzít v potaz i ochranu životního prostředí a základních lidských práv. V opačném případě totiž bude hrozit klasický postih pro porušení povinností statutára, se kterým je spojeno i odvolání a vyloučení z funkce.

Jak poznám, že jsem velká společnost?

Nové povinnosti se budou vztahovat jen na doopravdy velké společnosti. Těmi budou ty sídlící v EU, které mají více než 500 zaměstnanců a čistý celosvětový roční obrat vyšší než 150 milionů EUR.

Pokud společnost se sídlem v EU podniká v oděvním průmyslu (včetně obuvi), zemědělství, lesnictví, rybolovu nebo těžbě nerostných surovin, bude se na ni uplatňovat přísnější kritérium. Směrnice počítá s tím, že se dva roky po zavedení povinností u největších společností budou povinnosti vztahovat také na ni za předpokladu, že má více jak 250 zaměstnanců a obrat mezi 40–150 miliony EUR.

Pro představu by se pravidla měla týkat 13 000 společností se sídlem v EU a 4 000 společností se sídlem mimo EU.

Úplná novinka nebo potřeba sjednocení úpravy v členských státech EU?

Podobná pravidla nejsou v Evropě úplnou novinkou. Už v roce 2017 je zavedla Francie v reakci na zřícení bangladéšské oděvní továrny, při které zahynulo více než 1 100 osob.

Německo přijalo minulý rok zákon o náležité péči v dodavatelských řetězcích. Účinný bude od ledna roku 2023. Společnosti musí mimo jiné zavést proces pro řízení a analýzu rizik. To zahrnuje např. vytvoření přehledu o všech podnikatelských aktivitách a dodavatelích. Aby pravidla dodržely, mohou např. využít speciální software, který procesy zmapuje a rizika identifikuje.

Komise chce směrnicí sjednotit úpravu napříč členskými státy. Směrnice je teprve na začátku přijímacího procesu. Může proto dojít ještě k řadě změn. Otázky udržitelnosti jsou ale čím dál tím diskutovanějším tématem, a tak je velmi pravděpodobné, že k přijetí směrnice nakonec dojde. Už nyní proto EU nabízí vhled do nového přístupu v otázkách udržitelnosti a toho, co společnosti působící na evropském trhu čeká a nemine.

Závěr

Některé společnosti mají postupy náležité péče v oblasti ochrany životního prostředí a lidských práv zavedeny už řadu let. S rostoucím povědomím jednotlivců o výrobních procesech běžného zboží jako čokolády, trička nebo mobilu, roste i tlak na odpovědnost velkých společností. Pro většinu z nich by zavedení pravidel udržitelnosti po finanční stránce nemělo představovat žádný větší problém. Uvidíme, jestli nakonec nové povinnosti nepocítí především střední dodavatelé.