Obchodní podmínky: Jak je použít a co do nich dát

Co jsou obchodní podmínky?

Obchodní podmínky jsou ujednání, která nejsou obsažena přímo v samotném textu smlouvy. Zpravidla jsou v jiném dokumentu, na který smlouva odkazuje, nebo jsou natištěné na druhé straně smlouvy za podpisem.  

U e-shopů jsou obchodními podmínkami veškeré podmínky, které umístíte mimo objednávkový formulář, ať už je nazvete jako obchodní podmínky, reklamační řád nebo třeba záruční řád. Samotný formulář představuje text smlouvy. Formulář musí na tyto podmínky zároveň odkazovat a jejich obsah musí být pro zákazníka dostupný.

Jsou obchodní podmínky povinné?  

Obchodní podmínky nejsou povinné. Žádný zákon v České republice vám neukládá povinnost vytvářet obchodní podmínky nebo je v obchodním styku používat.  

Na druhou stranu jde o velmi využívané řešení při uzavírání smluv. Obchodní podmínky totiž dokáží usnadnit práci, a to zejména následujícím způsobem:  

• zjednoduší proces uzavírání smlouvy;  
• zkrátí text samotné smlouvy a usnadní její pochopení zákazníkovi;  
• sníží transakční náklady podnikatele;
• usnadní podnikateli splnění informačních povinností.

Obchodní podmínky ale mohou přinést i mnoho nevýhod a problémů, které jsou spojeny především s jejich nesprávným použitím nebo s neznalostí ujednání, která do obchodních podmínek zařadit nesmíte. Proto se na tyto problémy podíváme podrobněji, abyste se jim mohli ve svém byznysu vyhnout.

Co musíte udělat, aby se spotřebitelská smlouva řídila obchodními podmínkami?  

Jako podnikatelé musíte splnit následující dva kroky:

Krok 1: Na obchodní podmínky musíte ve smlouvě jasně a srozumitelně odkázat.

Odkaz musí být jasný, určitý a srozumitelný. Nesmíte například použít výrazně menší písmo nebo změnit podbarvení textu s cílem, aby spotřebitel odkaz přehlédnul. Obchodní podmínky, na které je odkazováno, musí být jasně vymezeny – časová verze, název apod.

Umístit odkaz musíte do samotné smlouvy. U e-shopů se tedy musí nacházet už v objednávkovém formuláři.

Nesprávně by bylo, kdyby se odkaz objevil až po uzavření smlouvy nebo byl umístěn mimo objednávkový formulář (třeba jako vyskakovací reklama). Se zasláním e-mailu s obchodními podmínkami až po uzavření smlouvy proto moc nepochodíte.

Jako vhodnou textaci do smlouvy (příp. objednávkového formuláře v e-shopu) doporučujeme:

Nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky prodávajícího XY, což znamená, že se jimi smlouva řídí. Kupující prohlašuje, že se s jejich textem seznámil.

Pouhý odkaz ale nestačí. Je třeba, aby spotřebitel obchodní podmínky znal nebo jste je ke smlouvě připojili.  

Krok 2: Zároveň musí mít zákazník možnost se s obchodními podmínkami seznámit nebo musí být ke smlouvě připojeny.

Seznámení spotřebitele s obchodními podmínkami může být splněno tehdy, pokud spotřebitel zná obsah obchodních podmínek již z předchozí praxe mezi stranami.

Připojení při prodeji přes e-shop by mělo vypadat takto:

Do objednávkového formuláře vložte hypertextový odkaz na obchodní podmínky, který při rozkliknutí způsobí, že se obchodní podmínky automaticky uloží do počítače ve formě umožňující jejich opakované zobrazování beze změny (např. ve formátu .pdf).  

Nesprávně by tedy bylo, kdyby se po rozkliknutí obchodní podmínky zobrazily pouze ve vyskakovacím okně, na samostatné webové stránce nebo byly zpřístupněny až po dokončení objednávky. Připojení při koupi v kamenné provozovně bude mít nejčastěji podobu fyzického přiložení obchodních podmínek v listinné podobě k papírové smlouvě, např. jejich přicvaknutím. Případně mohou být obchodní podmínky vyvěšeny u pokladny na viditelném místě, které umožňuje spotřebiteli se s nimi seznámit.  

Následek

Když cokoliv z kroku 1 nebo 2 nesplníte, pak se uzavřená smlouva nebude obchodními podmínkami řídit. To přináší velké problémy. Spotřebitel může argumentovat tím, že se na něj obchodní podmínky vůbec nevztahují a nemusí se jimi řídit. Zároveň vám hrozí nebezpečí, že nesplníte svoji zákonnou informační povinnost. To může mít za následek jak pokutu od dozorového orgánu, tak např. zlepšení práv spotřebitele.  

Pojďme si to ukázat na příkladu:

E-shopaři musí informovat spotřebitele podrobně o jeho právu na odstoupení od smlouvy. Pokud mají takovou informaci pouze v obchodních podmínkách a zároveň nesplní cokoliv z kroku 1 nebo 2, potom se na ně bude hledět, jako kdyby informační povinnost nesplnili. Spotřebiteli se díky tomu prodlouží 14denní lhůta pro odstoupení od smlouvy na jeden rok a 14 dnů.

Ten, kdo se bude textu obchodních podmínek dovolávat, musí také v případě sporu prokázat, že oba kroky byly splněny. Většinou tedy podnikatelé.

Co by měly obchodní podmínky obsahovat?  

Obchodní podmínky obsahují ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Typicky jde o informace, kterými podnikatel může splnit svoji informační povinnost vůči spotřebiteli dle právních předpisů. To ale neznamená, že by nemohly obsahovat i jiná ujednání, kterými se podnikatel zaváže k povinnostem nad rámec zákona. Podnikatelé v rámci svého prozákaznického přístupu např. stanovují kratší lhůtu pro vyřízení reklamace, prodlužují záruční dobu či poskytují více nároků při vadách zboží.

Zpravidla se tak v obchodních podmínkách budou vyskytovat tyto informace:  

• údaje o podnikateli (jméno/název, adresa, IČO, kontakt);
• označení zboží nebo služeb a popis jejich vlastností;
• platební a dodací podmínky, a to včetně nákladů na dodání;
• údaje o právech vznikajících z vadného plnění;
• informace o právu na odstoupení od smlouvy v případě prodeje přes e-shop;  
• informace o mimosoudním řešení spotřebitelských sporů;
• údaje týkající se ochrany osobních údajů.  

Nejedná se o kompletní výčet a vždy bude záležet i na obchodním odvětví, ve kterém smlouvu uzavíráte (jiné obchodní podmínky budou např. v pojišťovnictví než při prodeji elektroniky).  

Co v obchodních podmínkách být nesmí?  

Obchodní podmínky nesmí sloužit k tomu, abyste do nich skryli pro spotřebitele nevýhodná ujednání, u kterých předpokládáte, že si jich nevšimne. To je umocněno např. tím, že některá ujednání uvedete malým písmem, nepřehledně a složitě. Některá zakázána ujednání jsou uvedena přímo v zákoně a slouží k ochraně spotřebitele, další dovodily soudy.  

Mezi zakázaná ujednání obecně patří např.:  

• vyloučení nebo omezení práva spotřebitelů z vadného plnění (např. zkrácení zákonné záruční doby na 6 měsíců);
• sjednání práva podnikatele bezdůvodně odstoupit od smlouvy, zatímco spotřebitel toto právo nemá;
• poplatek za zamítnutou reklamaci, který bude muset spotřebitel hradit, pokud mu reklamaci zamítnete;
• smluvní pokuta, pokud je uvedena pouze v obchodních podmínkách (více o smluvních pokutách budeme publikovat v samostatném článku);
• rozhodčí doložka.  

Opět se nejedná o kompletní výčet zakázaných ujednání. Obecně jsou ale zakázaná ujednání, která nepřiměřeně zakládají významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele.

Závěr

Obchodní podmínky jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem. Vždy je třeba dát pozor na to, zda jste splnili všechny kroky k tomu, aby se obchodní podmínky mohly použít na vámi uzavřenou smlouvu. Zároveň je třeba myslet na to, jaká ustanovení by ideálně měly obsahovat, a jakým se naopak vyhnout.  

Pokud si nejste jisti, jak vaše obchodní podmínky nastavit správně, aby vyhovovaly vašim i zákonným požadavkům, neváhejte se na nás obrátit. Rádi vám vytvoříme obchodní podmínky na míru a poradíme, co musíte splnit, aby se jimi vaše smlouvy řídily.

Kde hledat více informací

K obchodním podmínkám: § 1751, § 1752 a § 1827 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ“).  

K hypertextovému odkazu na obchodní podmínky: rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 7. 2012 ve věci C-49/11, Content Services, dostupný zde.  

K informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli: § 1811 a § 1820 OZ.

K zakázaným ujednáním: § 1813 a § 1814 OZ; nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11, dostupný zde.

Více informací např. v Selucká, M., Veverková, S. a kol.: Obchodní podmínky ve vztazích B2C. Praha: Leges, 2018, s. 184.